Drazí čtenáři, kamarádi, rodino, bývalá rodino, pane prezidente, žiju. Žiju pochybným životem, kdy se ráno probudím nahá a první co vidím je rozpitá flaška vodky na nočním stolku a kytara opřená o zeď pokoje a batoh. Nemám kytaru. Nemám batoh. Za měsíc jsem vypila víc litrů vína a vodky než za celej svůj život. Piju, beru drogy, poslouchám zase hudbu, kterou miluju, sem tam čtu knížku a každou neděli na mě padají kapky deště v Londýně. Nechodím na rande se zadanýma Čechama, jsem ve vážném vztahu s Imagine Dragons a jsem radioaktivní. Došla mi marihuana a sem tam si napíšu se členama jedný kapely. Sem tam mi hrajou The Kooks před dveřma mýho pokoje a souhlasej se sňatkem. Sem tam se nabídnou se kvůli mě naučit Demons.
Dneska je to přesně rok, co jsem přijela žít do Velký Británie… před rokem budu za dvě a půl hodiny ťukat na Fiony dveře a klepat se strachy.
Leden byl zlej.
Únor mi dává čím dál tím víc inspirace.
Php Švédsko.
Zapadám, ne?