Začínám si fakt myslet, že můj život patří do UK. Odeslala jsem fakt hodně životopisů (věřte, že mám hezkej životopis!) a prostě nic. Kde nic, tu nic. A ne, že bych to podceňovala. Psala jsem docela zatím do firem, kde bych fakt pracovat chtěla. Za chvíli už budu obíhat jenom Mekáče. Jedna firma chtěla, aby se s životopisem posílal takovej domácí úkol na ukázku, jak co zvládáte a já jsem ho včera 6 hodin fakt pilně dělala. Dokonce jsem kvůli tomu napsala svůj první web, sama, z prázdný stránky. Sice to je jako jedna naprosto obyčejná stránka, kterou byste měli asi za 15 minut. HTML +CSS. Nejhorší je, že mě to strašně bavilo, jak jsem to psala a psala a jak to fungovalo čím dál líp<3
Úkol byl odeslán a dneska mi byl přiřazen další, jinou firmou. Že zkusit dát návrh na nový web určitého velmi známého a populárního produktu. A že se jim moje ostatní grafický práce nelíběj, jenže mně se zase hrozně nelíbila stránka toho produktu, jim ano, ale je tady úplně už od začátku jasný, že bych si s firmou nesedla nikdy. Úplně jiný styl mají rádi. I když jsem jim odepsala, že teda asi nic, tak jsem ten návrh (takový fakt jen hodně narychlo) udělala a fakt by se mi to tam líbilo o tak moc víc…
100 lidí, 100 chutí.
A já nejsem žádnej profík, ale miluju to dělat.
Už jsem se chtěla jít oběsit na půdu (jsem tam fakt jednou šla a zjistila sem, že tam není žádnej trám, tak sem šla zas spát), ale jeden člověk, kterýmu já strašně věřim v hodně a hodně divných věcech mi včera napsal, že nezná kreativnějšího člověka, než jsem já. A je to člověk, kterej fakt neleze do zadku nikomu na světě, to strašně nemá zapotřebí. A myslím si, že jsem dneska dělala ten druhý úkol jenom díky tomuhle člověku! Byla jsem fakt hodně zoufalá zase, balila jsem kufr, zavazovala boty… a zase jsem si je sundala. A makala.
A makala jsem i dneska. Sice mě úkol trošku psychicky vyčerpal, protože jsem na něj nebyla připravená a chtěla jsem dělat jiný věci, ale nakonec jsem udělala všechno. Už ráno jsem si zaběhla mých krásných 10 kilometrů a před chvílí jsem domyla štětce.
Proč prostě člověk nemůže celej život dělat jenom to, co ho baví? Takový štěstí má tak málo lidí.
Je nás moc.
nejvíc jsem si to užila!
Včera jsem poprvý zkoušela hrát badminton. Jsem hrozný sportovní tele a měla bych fakt zůstat sedět jen u stolu, ale já sport hrozně miluju a nejradši bych dělala úplně všechno a všude. Nejdřív mi to nešlo, pak mi to trochu šlo, ale všichni měli výtlem, jak utíkám s pálečkou na košíček.
bylo tam blbý světlo a já bez brejlí nic nevidim!
Nevím, jestli se o víkendu mučit dalším a dalším hledáním doma a nebo jestli se tímhle mučit trochu míň a jinde. Přijde mi, že si strašně moc nezasloužím žádnou zábavu prostě a že bych do tý doby, dokud nenajdu práci, měla sedět doma. Ale to je hrozně těžký.