No, sorry no. Ale kromě toho, že prostě pořád pracuju, tak se toho pořád děje fakt hodně a já, protože bych nevěděla, kde mám začít, tak všechny ty detaily přeskočím. Denně, víkend nevíkend jsem doma nastoupená v 6:30 ráno v kuchyni a když skončím v osm večer, tak jsem ráda. Přes pauzu na oběd většinou jím, spím a nebo poslední dobou jdu rychle makat něco na počítač. Nebudete tomu věřit, ale mám teď jako extra job i trochu grafiky, takže jsem v sedmým nebi. Dvě věci už proběhly i tiskárnou a mají to lidi v rukou a je to fajn. Možná, že se někdy dostanu i k tomu, že se nebudu podceňovat a začnu o sobě konečně říkat něco, co říká hodně lidí úplně hrdě a normálně a jsou na tom vlastně ještě o trochu hůř, než já.
Protože jsem kdysi řekla, že už nikdy nebudu mít nikoho ráda na dálku, tak zase mám. Ale máme docela rozum. A bude to bez dalších dramat. Řekla bych, že okolí Kralup nad Vltavou úplně zakletý nějak. Pět měsíců zase nechutně uteklo a já jedu za dvacet dní domů.
Asi před čtrnácti dny jsem byla jedno dopoledne na Camdenu a měla jsem se tam úplně nejlíp na světě a měla jsem pocit, že žiju svým životem. Takovým, jakým bych měla žít a jakej ke mně patří nebo tak. Stála jsem s plechovkou piva v sáčku naproti pouličnímu indie zpvěákovi. Byl to Francouz.
„Odkud je tamhleta slečna?“
„Z České republiky.“
„Aha, proto pijete už ráno!“
Poslední tejdny trávím na gauči s pivem v ruce, psychicky odpočívám a občas tam i nějakým omylem usnu. Je tam takovej bordel, že se divím, že na mně nezačalo ještě něco parazitovat.
„Myslím si, že bys měla říct doma, že máš narozeniny…“
„Ne, to je fakt strašně trapný to říct jako…“
„Hele kdy ty máš narozeniny? Jsem u tebe v pokoji viděla kartičky!“
„Ve středu jsem měla…“
„Ježiš a tos nemohla říct???“
No, nemohla nějak.
Nakonec v pátek večer malá oslavička v kuchyni na stole od panímámy a dětí a tak. Jsem si myslela, že jsem měla loni nejhorší narozeniny, ale to jsem nevěděla, jak smutný budou letos. Kdybych se večer nevnutila na pivo, možná bych se rozbrečela. Takže jsem zase o rok starší.
Protože mi bylo pořád strašně líto toho špatně píchnutýho piercingu minulý léto, nějak spontánně jsem se rozhodla, že si ho nechám píchnout ještě jednou. Tak konečně na správným místě. Skoro vůbec to nebolelo a ani hojení nebolí.
Musím se trošku vzpamatovat, nějak mi nejde psát.
